58.

ROZHLEDNA ŽALÝ...1019 m.n.m

Moji milí čtenáři Bajkujáci, nyní byl v této kategorii na chvíli oddych (poslední  článek zde vznikl ještě před koncem minulého roku), ale opět se podařilo dobýt nějaké zajímavé místo. Díky této úspěšné výpravě k vrcholům Krkonoš, musí rozhodně vzniknout článek, a tak se můžeme vydat v těchto řádcích a fotografiích, ale i videu na výpravu kolem města Jilemnice a Vrchlabí. Cíl této mise bude rozhledna ŽALÝ, která se nachází právě mezi těmito dvěma městy. Když se budete chtít na tuto cestu vypravit z Jilemnice, budete to mít o něco dál a trasa na horském kole měří něco kolem 10 km. Když však výpravu uskutečníte z města Vrchlabí (doporučuji a to ne kvůli délce) tak to budete mít o něco blíž, ale také uvidíte celkem dost zajímavých věcí cestou. Myslím, že je zbytečné dále zdržovat a napínat Vás, takže pojďme si představit výpravu, jak jsem ji odjel na kole a místa, která by Vás mohla určitě zajímat.   

Tento příběh začneme ve Vrchlabí u místní benzínové stanice, a opravdu kousek od nedalekého kruhového objezdu. Tento kruhový objezd Vás může vyslat směrem na Jilemnici, Prahu, anebo na Špindlerův Mlýn. Posledním zmíněným směrem budou pokračovat i naše záběry do pedálů, které tedy povedou směrem Špindl. Tento směr dlouho neudržíme a po několika desítkách metrů, před místem s názvem Stavidlový vrch, budeme odbočovat doleva na vedlejší cestu. Zde se dostaneme na křižovatku, která nese název Vrchlabí - nad klášterem.  

Jestliže tedy tuto křižovatku najdete, tak se zde můžete poradit i s vystavěným směrovačem, který Vám nabídne spousty dalších možností kudy se můžete vydat. Když máte již směr daný, tak Vám hezky napoví kudy se tam dostanete, a jaká je nejlepší cesta. Co chci rozhodně zmínit je ještě jeden ukazatel, který také ukazuje kudy kam, ale není to nějaké turistické místo. Tento ukazatel je na místní penzion, který zde drží naprosto parádní tradiční styl, sortiment a vůbec je to radost pohledět. Cedulka Vám ukazuje, kudy se dostanete ke Kněžické chalupě. Kněžická chalupa je opravdu krásná stavba, která se drží stylu původních roubenek a tak návštěva je spíše jak v malém muzeu. Všude jsou právě prvky tehdejšího stylu, vše krásně ze dřeva a dům jak z pohádky. Určitě bychom si mohli tento penzion trošku více představit, a tak použiji řádky ze stránek majitelů, kteří mají historii chalupy hezky popsanou na svém webu. 

Takže: Kněžice jsou poprvé připomínány roku 1454. Obec měla čistě malozemědělský charakter, samí chalupníci, žádný sedlák. Po celou dobu patřila k nejmenším na Vrchlabském panství. Již v 17. století měla sotva 10 usedlostí a nadále se prakticky nerozrůstala. Vedle zemědělství se zde v 18. století podomácku zhotovovala lněná příze. Do poloviny 19. století byly Kněžice samostatnou vsí s vlastním rychtářem, pak byly připojeny k Hořejšímu Vrchlabí. Před první světovou válkou měly Kněžice 95 obyvatel v 15ti domech a školu s 23 žáky. Většinou to byli Němci, Čechů jen 6%. Obec se jmenovala německy Schreibendorf, dle pověsti podle jakéhosi písaře, snad vrchnostenského (německy Schreiber), který měl v obci bydlet v časech , kdy ještě nebyla gramotnost vesnického obyvatelstva samozřejmostí.

Dnešní dům čp. 5 (ještě v roce 1945 čp. 4) patřil zemědělci Adalbertu Möhwaldovi a jeho rodině již na počátku století. Dům je ovšem starší, ale hostinec v něm tehdy ještě nebyl. Hostinské služby krátce před válkou poskytoval v čp. 45 Anton Tauchmann. Oblíbený byl i Finkův výletní hostinec v dnešním čp. 24.

Möhwaldovi byli po válce jako většina Schreibendorfských obyvatel vystěhováni. Dům získala rodina Honců, objekt zabrala či jí byl přidělen. Když staří Honcovi umřeli, nebydlel zde léta nikdo....

Poté chalupu koupili Matuchovi (80. léta..),kteří ji provozovali jako penzion a hospůdku.

V roce 2017 se historie Kněžické chalupy uzavírá rodinou Gerstmanových, která zde uskutečnila svůj sen a vystavěla výletní hospůdku s penzionem.

Gerstmanovi se chystají budovat i nadále a zlepšovat komfort nabízených služeb pro vás..... 

Doufám, že semnou budete souhlasit, ale tohle povídání je naprosto skvělé. Malá víska, která leží v klidné přírodě a s pár domečky, nás dokáže nadchnout takovým příběhem. Po telefonátu s paní vedoucí jsem se dozvěděl, že i z jejich strany to se získáním tohoto domu a odkupu nebylo tolik jednoduché, a dokonce se prý chalupa dostala do pořadu Josefa Klímy. Pepa Klíma zde řešil dlouholeté spory s nájemníky, a původním majitelem. Důležité je, že tohle je všechno pryč. Popřejme spousty úspěchů do budoucna rodině Gerstmanovích, a poposuňme se zase o kousek v naší cestě dál :-).   

Od směrovače bych doporučil pokračovat do celkem strmého kopce, směrem po žluté na Křížovky, které jistě všichni rádi luštíme :-D (po cestě také budete míjet právě zmíněný penzion Kněžická chalupa), a tam bych si stanovil další záchytný bod. Cestou vzhůru k této křižovatce (Křížovky), která leží ve výšce 722 m.n.m si budete moci prohlédnout rozhodně nádherné výhledy na místní okolí, Vrchlabí budete mít doslova celé k vidění, a tak si možná budete chvilku připadat jak malý Krakonoš. Ze své pozice zde uvidíte všude do kraje, a tak můžete být ve fantazii rychle všude, kam si jen usmyslíte :-). Když na Křížovky dorazíte, dále Vás samozřejmě bude také navigovat zde nainstalovaný ukazatel, a tak kudy dál není těžké...malá nápověda zní, že se vydejte po pravé ruce do kopce, a již nejste od cíle tak daleko. 

Určitě jste si trošku vydechli, nabrali sílu a můžete tak vyrazit dál. Dejte se tedy doprava, a postupujte směrem na Benecko. Když jsem s magazínem tuto cestu absolvoval, venku probíhala celkem obleva, a tak všude kolem bylo vidět zajímavé tání.  Ze strání, lesů a celkově okolí kolem cesty, protékali doslova potoky vody, které se valí touto krajinou do údolí z vršků místních kopců. Bylo to dost zajímavé, protože takový úkaz nevidíte každý den, a dávalo to této výpravě opět velmi zajímavý nádech dobrodružství, a něčeho ojedinělého. Stoupejte tedy stále vzhůru...cca 2-3 km... až dorazíte k ceduli Benecko. To si již můžete být opravdu jistí, že Vaše výprava se chýlí ke zdárnému konci a vytoužený cíl je opravdu na dohled. Od značení začátku města\obce ještě chvilku pokračujte směrem vzhůru, a po cca 200 metrech uvidíte odbočku na lesní cestu...odbočka je také po pravé ruce. Zde najdete i další ukazatel turistických cest. Po shlédnutí poznáte, že se právě tudy máte vydat dál a pokračovat směrem po turistické červené.  

V klasickém počasí je zde lesní, hliněná, a kamenitá cesta, která není nijak extrémně náročná a zdatný bajker ji dá na kole až k rozhledně. Při počasí, ve kterém jsem se na tohle místo vypravil, to zase až taková lahoda nebyla. Mohu podotknout, že cesta vzhůru byla o dost náročnější, než poté cesta dolů. I když povrch byl pokryt místy sněhem, velká část byla jen čistý led, který tedy naprosto skvěle podkluzoval i pod botami, a tak to chvilkami vypadalo spíše na horolezecký výstup, než na bajkový výlet :-D. Díky tomu, že se nacházíte téměř kilometr nad hladinou moře, tak si i při tomto výstupu můžete užívat naprosto fantastické výhledy. Díky tomu, že jsem tuto výpravu uskutečnil v odpoledních hodinách, čekal mne na vrcholu, ale i kousek pod ním zážitek jak má být. Pomalu ale jistě zapadalo slunce, a tak se krajina začala moc hezky zbarvovat do teplé červené barvy. Mezi stromy slunce tvořilo krásné stíny, a bylo to opravdu odpočinkové a kouzelné. Nějaká cesta do kopce to i po této stezce je, a také potkáte při výstupu 2 křižovatky, které Vám nabídnou opět další možnosti cest. Třeba nějakou z nich vytvoříte příště, anebo se tudy vydáte při návratu. 

Na posledním rozcestí, se také jako téměř dnes všude vydejte doprava, a v dálce již mezi stromy uvidíte dřevěnou budovu. Tato budova je místní restaurace HORSKÁ BOUDA ŽALÝ, kde již na první pohled člověk řekne, tak tady bych sakra klidně bydlel :-). Je to moc hezká dřevěná chata, která působí opravdu moc hezkým a útulným dojmem. Však si ale myslím, že s lidmi, kteří se zde o to starají, to asi taková sláva zase není. Udeřila zavírací hodina 16:30, a i když jsem k rozhledně dorazil v podobný čas (asi 15 min. před zavíračkou), běhal jsem kolem s kamerou a určitě mne museli zaregistrovat, prostě se dveře zamknou a návštěvníci, nenávštěvníci, je konec. Tak dal bych si zde třeba něco k pití, protože po takovém výstupu trošku člověk vyprahne, ale to je opravdu smůla. Takže v tomto směru celkem zklamání, ale proto jsem se na tohle místo nevydal. Hned za touto dřevěnou stavbou je to, proč mé kroky mířili právě sem, a tím je ROZHLEDNA ŽALÝ. 

PS: pročetl jsem i nějaké recenze na Google mapách, a tedy musím říci, že ono o těch majitelích to bude asi i trošku pravda. Na kritiku reagují tedy dost nevybíravě. Lidem vzkazují, že jsou prolhaní, že kradou a vymýšlí si, a to tedy rozhodně není vůbec dobré. Je tedy fakt, že polévka za 80 Kč, je trošku extrém, ale i tak nemusí být přeci hned hrubý, že si někdo občas postěžuje. Tohle je asi na slušného hospodského moc. Schválně se na recenze podívejte sami. Někdo píše dobré, někdo ne, a to je prostě normální. Za mě je tedy 80 za polévku také dost. 50-55 Kč + pečivo nějaký peníz, ale stojí to jak ve 4* restauraci.     

Dost bylo řešení ohledně jídla, a pojďme se podívat na nádhernou kamennou rozhlednu, která nám snad náladu zlepší. Když na místo dorazíte, tak Vás jako první uvítá menší wikipedická tabulka, která Vám osvětlí celou situaci a historii kolem tohoto místa. Když máte rádi povídání ze vzniků, tak rozhodně budete nadšení, jako u povídání o Kněžické chalupě. Zavede nás tento příběh až do opravdového vzniku, kdy zde hraje velikou roli Jan Harrach. Na webu rozhledny můžete toto představení najít také hezky popsané, a tak bych i zde použil již sepsané řádky: Rozhledna a první hostinec byly na vrcholu hory "Přední Žalý" postaveny na povel hraběte Jana Harracha. Hostinec byl dokončen v roce 1890, rozhledna dva roky poté. Kamenná rozhledna stojí ve své původní podobě na vrcholu hory Žalý dodnes. Původní hostinec (roubená dřevěná stavba) však na přelomu 19. a 20. století shořel. Byl nahrazen lehkou montovanou dřevěnou stavbou, která byla původně součástí Zemské Jubilejní Výstavy. Stavba zde stála až do druhé světové války, kdy byla během okupace zničena. Od té doby až do roku 2008 zde stály pouze základy původní stavby a tradice čekala na své znovuzrození.

Tak si myslím, že opět mi dáte za pravdu, že jsou to moc hezká slova a měnit je, je škoda. Nyní ale přistupme trošku více k tomu, co na stavbě uvidíme, kam ze stavby uvidíme, a proč sem přijet a něco uvidět :-). Samotná rozhledna je postavena z kamene, je vysoká 18 metrů, a na  vrchol vede 89 schodů. Plocha, ze které je výhled na okolí se nachází nad korunami zde rostoucích stromů. Je tedy díky tomu moc hezky vidět všude kolem, a výhled je prostě parádní. 

Použiji ještě jednou řádky z webu: Rozhledna Žalý, kterou nechal postavit již v r. 1890 hrabě Harrach, je unikátní svojí scenérií. Nabízí pohled jak do kraje (za dobré viditelnosti Hradec Králové, Turnov, dokonce i Praha) tak na nejdůležitější majestáty pohoří Krkonoš (Sněžka, Kotel, Luční, Černá Hora, mohylu Hanče a Vrbaty na Zlatém návrší, Medvědín, ap.). 

Okolí této stavby je také velmi hezky stylizováno do místního koloritu, a tak zde okolí sleduje socha Krakonoše, jsou tu všude dřevěné směrovače, které ukazují dokonce i země vzdálené od České republiky stovky, až tisíce kilometrů a prostředí je zde příjemné. Co k samotné stavbě více dodat? Rozhodně si musíte tento výlet zažít sami, a poté si na to vše udělat vlastní názor. Za magazín Vás mohu jen pozvat, abyste si místo válení na gauči provětrali trošku své bajky, a také něco hezkého zažili.

Než se úplně rozloučíme, tak Vás ještě pozvu na vytvořenou video reportáž z této výpravy,  která má kolem 20 min., a tak se můžete na tohle místo podívat i trošku jiným pohledem, než jen přes fotografie a písemnou část.

To je dnes již opravdu vše, a rozhodně se budu těšit zase někdy příště u objevování zajímavých míst, v té naší rozhlednové republice :-). Takže ZDAREC ČUMSEM ČUMTAM BAJKUJEC a budu se těšit.